Loučení

7. července 2008 v 7:12 | Jaromír Chalabala |  PŘÍBĚHY Z PRAŽSKÉ ZÁCHRANKY

Loučení. "Jak to vypadá, paní doktorko?" ptala se manželka vážně nemocného muže. Lékařka jí připomněla pacientovy předchozí problémy se srdcem a jen gestem naznačila, že to je tak padesát na padesát procent. Tenhle příběh měl dobrý konec.

Chcete také blog jako ? Založte si jej zdarma zde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 qwer qwer | Web | 7. července 2008 v 7:16 | Reagovat

smutný

2 wiky wiky | 7. července 2008 v 9:48 | Reagovat

Máte moc pěkný blog. Mohla bych poprosit i o nějaké rozhovory se záchranáři? Bylo by to určitě zajímavé.

3 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | E-mail | 7. července 2008 v 10:16 | Reagovat

Pro Wiky:

Děkuji za pochvalu. Rozhovory se záchranáři tady moc nenajdete, spíš jejich citace. Zaměřil jsem se totiž více na vyprávění prostřednictví fotografií. Věřím, že to chápete a nadále zachováte přízeň mému blogu.

S pozdravem

Jaromír Chalabala

4 erica erica | E-mail | 7. července 2008 v 17:15 | Reagovat

Myslím si že vypravění prostřednictvím fotografií je více reálnější a citlivejší. Opravdu krásné fotky. Děkujem za krasny blog. =)

5 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 7. července 2008 v 18:22 | Reagovat

Tak z téhle stránky mi padá i má nedávno operovaná čelist. Nádhera co do pojetí, skvělé fotky, citlivé přiblížení reality, skvělý, neotřelý nápad. S takovými příběhy se nesetkávám často - jsem jen dobrovolný záchranář. To je spíš o dětech, ukázkách a výuce první pomoci a stovkách namaskovaných zranění, hlídkách na místních slavnostech, málokdy opravdu "ostrý zásah". Poslední ostrý byl u naší vlastní nehody - zraněná kolegyně ve služebním autě. Cítila jsem to ve stejném stylu jak je tu psáno - spíš "obrázkově" :-) Některé jsou dosud hluboce v mé paměti. Díky za tento web. Zdenka

6 jiri jiri | E-mail | 8. července 2008 v 17:32 | Reagovat

moc pekný web tema záchranné služby atd : www.bery-rescue.webnode.cz

7 Dalmatin Dalmatin | E-mail | Web | 11. července 2008 v 18:49 | Reagovat

Tak z toh jde mráz po zádech.Člověk opravdu nikdy neví kdy se bude museet rozloučit s někýám blízkým. S někým žijete, milujete se a najednou tu není. A co pak....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama