Kafe

29. května 2008 v 1:00 | Jaromír Chalabala |  PŘÍBĚHY Z PRAŽSKÉ ZÁCHRANKY

Kávou z nemocničního automatu končí řada výjezdů. Během těchto chvil si posádky, které se jinak setkávají jen u případu, mohou říci i něco osobního. Často jde jen o velmi krátkou pauzu. Zvonění linky 155 nikdy neutichá nadlouho.

Chcete také blog jako ? Založte si jej zdarma zde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kowakova kowakova | Web | 29. května 2008 v 8:06 | Reagovat

Zasloužili by si brazilskou kávu, né kafe z automatu. :)

Myslím, že záchranáři jsou pořád hrozně nedocenění.

2 Fejma Fejma | 29. května 2008 v 16:16 | Reagovat

nějak nechápu smysl tohodle článku, prostě trapnost nad trapnost jako celá slavná tv noha

3 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | 29. května 2008 v 16:31 | Reagovat

pro Fejma: Děkuji Vám za Vaše laskavá slova a těším se, že opět navštívíte tyto stránky. Už to chápete?

4 Míša Míša | 29. května 2008 v 18:09 | Reagovat

pro Fejma: stačí si přečíst úvod k tomuto blogu. Pak by zde nemohl být tvůj příspěvek. Příspěvek trapný nad trapnost.

5 herzig-traum herzig-traum | Web | 29. května 2008 v 18:12 | Reagovat

Náhodou mě tyhle články vyhovují - jsou stručné, krátké, ale zajímavé...

6 Raven Raven | Web | 29. května 2008 v 20:55 | Reagovat

Ano, tak. Krátké - jak jinak, z tohoto prostředí? Možná i tak z toho více vyjde ta neutěšenost... nebo ne?

7 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | 29. května 2008 v 21:25 | Reagovat

Snažím se tady vyprávět příběhy o lidech - záchranářích a jsem přesvědčený, že někdy k tomu nejsou potřeba dlouhé věty. Stejně by nemusely říct ani zlomek toho co jedna fotografie. Proto jsem také do záhlaví blogu napsal motto: Fotografie ze života a zápasu o něj. Některé dny by vás nemělo překvapit, že pod nově zveřejněným snímkem najdete pouze "jen" jednu větu. Některé příběhy jsou však natolik silné, že jsem se rozhodl fotografie s doprovodnými texty rozdělit  do více dnů (vlastně půjde o jakýsi fotoseriál). Věřím, že i nadále budete na těchto stránkách poznávat osudy lidi, které můžeme kdykoliv potřebovat.

8 Míša Míša | 29. května 2008 v 21:36 | Reagovat

Já určitě! Hltám vše nové :-)

9 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | 29. května 2008 v 21:53 | Reagovat

Děkuji, Míšo. Do jaké rubriky by měl spadat třeba zítřejší příběh, která vás zajímá? Vlastně je to otázka na všechny. Přebírám se snímky a zatím se nemohu rozhodnout...

10 Valerie Valerie | 29. května 2008 v 22:22 | Reagovat

Jestli můžu, tak bych ráda rubriku Lidé ze záchranky. Tím, že o nich píšete, přestávají být anonymní....

11 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | 29. května 2008 v 22:51 | Reagovat

Vážená Valerie, fotografie i text jsou připravené. Věřím, že zítra nebudete zklamaná.

12 JH JH | Web | 29. května 2008 v 22:57 | Reagovat

bílá na černém pozadí se čte velmi špatně...

13 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | 29. května 2008 v 23:20 | Reagovat

Pro JH: Rozumím Vám a máte pravdu. Fotografie však zase lépe vynikají na tmavém podkladu a protože jsem tento blog postavil právě na nich, tak jsem zvolil tuto kombinaci. Budu však nad Vaší připomínkou ještě přemýšlet. Děkuji.

14 JH JH | Web | 29. května 2008 v 23:20 | Reagovat

ovšem velmi pěkné fotografie.

15 JH JH | Web | 30. května 2008 v 1:18 | Reagovat

Rozumím tomu. Fakt je, že pokud převažuje foto či video, tak je to opravdu lepší na tmavém podkladě. Pokud je to klasický blog, zdá se mi lepší tmavý text na světlejším pozadí.

16 Veronika Veronika | Web | 30. května 2008 v 11:03 | Reagovat

Moc hezký a zajímavý blog. Také  si myslím jak psal někdo výše, že záchránři jsou pořád strašně nedocenění. Mě už 2krát zachránili život. A jsem jim za to moc vděčná. Myslím že témata kterým se věnuje tento blog si to opravdu zaslouží. A těch co sem píší kritiku je lepší si nevšímat - když je to nezajímá, tak ať sem  nechodí;-)

17 Semtex2 Semtex2 | 2. června 2008 v 14:39 | Reagovat

Pro Fejma: mluví z tebe chlapče mladá puberťacká nevyzralost. Silně pochybuju o tom, žebys byl holka. Děvčata mají jiné povahy, mnohem vyzralejší v jistém věku... Jen tak pro zajimavost. Kdysi jsem často jezdil z autem a během jednoho jsem byl u nehody asi 5x mezi prvnimi. Malokdo si umí představit jaké to je ihned po nehodě, při vytahování zraněných...toho nářku.... co dělají lidé v šoku ihned po narazu....jak z nich teče krev a ty nemůžeš otevřit dveře....klepou se ti ruce a nemůžeš vytočit ani tu 150-ku, kterou si pamatuješ....anebo toho co máš v lekarničce je strašně málo a ty bys potřeboval více obvazů a kolem tebe litají ostatní "učastníci provozu" a akorát se ti motají pod nohama a zmatkujou...pak přijedou 2 blbci policajti a jenom postavaji kolem a kladou blbý otázky zrovna když je třeba fixovat zlomeninu nebo držet tepnu aby zraněný nevykrvacel....a když je pošleš do prdele, že teď na ně nemáš čas, tak ti začnou vyhrožovat a že je to útok na veřejného činitele.....Tady by se rád zeptal pana ministra vnitra jestlipak mají ti jeho podřizení také nějaké pravidelné školení z první pomoci nebo jen doporučení nic nedělat aby se nedej bože neušpinili od krve ?

18 tse-tse tse-tse | Web | 2. června 2008 v 17:07 | Reagovat

Nj, to je trošku jiná práce než sedět celej den v teplým kanclu u počítače a pít jedno kafe za druhým...musí to být vážně těžký, tu zodpovědnost bych neunesla..:/

19 Štefan Štefan | E-mail | 27. června 2009 v 18:46 | Reagovat

Hezké odpoledne přeji nechápu proč točíte jen o povrchových záchranřich a hasičích připad mi že dulni záchranáři pro vás neni lukratívni téma děkuji

20 Jaromír Chalabala Jaromír Chalabala | 19. července 2009 v 15:14 | Reagovat

[19]:
Štěpáne, tak to rozhodně není. Pražská záchranka a poté i pražští hasiči mě oslovili, abych o nich nafotil sérii dokumentárních fotografií. Domluvili jsme si koncepci, cíl i podmínky. Žádnou jinou nabídku jsem nedostal, takže se ani nedá mluvit o tom, že by důlní záchranáři pro mě nebyli lukrativním tématem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama